Děti nového věku aneb rozpomínání boomera nad knihami Jany Štrausové

Nepatřím k těm, kterým by děti vykládali, jak vidí duchy a že někde neznámo kde byli a dokázali popsat reálie tak, že vám přeběhne husí kůže po zádech, přesto mne knihy Jany Štrausové právě o těchto dětech velmi zaujaly. 

A pro běžné a obyčejné seznámení se s tématem naprosto stačí.

Je to jako závan starých časů, připomínka dob, kdy jsem čítávala knihy Briana L. Weisse o reinkarnaci a jeho metodách regrese. A byla jsem fascinovaná. A měla jsem pocit, že na tom určitě něco je. A ten pocit mám dodnes, byť jsem již v těchto tématech mnohem opatrnější a našlapuji po špičkách a regresi rozhodně nepovažuji za šťastný nápad pro každého.

Ale právě tento typ příběhů v knize autor také míval.

Knihy Jany Štrausové budí podobnou extázi na duši a aha efekt v mysli.

Děti nového věku (2020, Eminent) a Poselství dětí nového věku (2022, Emiment) jsou dva tituly, které postupně rozvíjí téma nadmíru zajímavé. Vyprávění o tom, jak tzv. indigové děti sdílejí své vzpomínky na minulé životy či případně až vhledy do současných životů či do budoucnosti. Fascinující vyprávění v sobě zahrnuje i životní cestu autorky a její zkušenosti a nabaluje na sebe další příběhy.

A v tuto chvíli se může začít duše čtenáře měnit. Můžete zažít to, co já…

A nahlédnout i do kreseb, které děti kreslí, jejich na papír přenesených představ, které vidí ve své hlavě. Které si - údajně - pamatují z minulých životů. Tyto kresby pak při plném uvědomění si toho, nač se vlastně díváte, jsou něčím u čeho skutečně budete mít husí kůži.

Ačkoliv stále tu je otázka, jestli to není jen dětská fantazie... Je, nebo není? Autorka se neustále snaží nás z tohoto omylu vyvést, protože některé příběhy se pak pojí i s příběhy dospělých nebo s konkrétními životními problémy v dané rodině. 

Stalo se to u obou titulů, které jsou si velmi podobné, ale je to jako vzít si přídavek! Neumíte se nabažit.

MŮJ VLASTNÍ DOJEM nebyl příjemný... jakožto čtenářka jsem se necítila úplně nejlépe. Rozpomínala jsem se… divným pocitem, který byl v tu chvíli trochu opojný a připomínal tu fascinaci, kterou jsem zažívala u knih Briana L. Weisse. Nebyl to ale příjemný pocit, tuším, že pokud jsem vše zapomněla, mělo to dobrý důvod. Nevím, na jakém principu pracují regrese, případně nějaké samovolné rozpomínky, ale v následujících týdnech se mi skutečně přihodilo podivné několikatýdenní období, kdy se mi samovolně vybavovaly již zašlé vzpomínky. A sny je úspěšně a více emotivně, až extrémně napodobovaly. Nejspíš to nemělo žádný vliv na můj současný život a třeba tím spouštěčem nebyly ani tyto knihy.

Edit: než jsem se dostala ke zveřejnění článku, došlo mi poslední vzpomínkou, že to byl skutečně proces, na jehož konci bylo nalezení vzpomínky, kterou jsem hledala dlouhodobě. A vliv to mělo. Velký.

Ale uvědomila jsem si díky tomu znovu to, jak chutná něco zapadané prachem, když se začne vynořovat. Jak chutná minulost, která je silně emočně nabitá a již je za sklem, už se k ní nemůžeme dostat.

Možná právě takhle děti vnímají svou minulost. Možná jsem i já sama něco měla… tušila, vídávala ve svých dětských snech. Jsem si tím naprosto jista. Ale nepovídala jsem o tom nikomu.

A právě ve chvíli, kdy autorka byla hostem v Duši K Jaroslava Duška a začala rozdávat rozhovory a psát články, začaly jí také psát lidé mého věku (tedy my, boomeři, už jsme to také zažívali, stejně jako mám pocit děti i generací předchozích), věku rodičů dětí, a psát své zážitky. Nejen s dětmi, ale také sami se sebou. Byla to pro ně úleva, četli v Dětech nového věku něco, co se jim samotným přihodilo. Cítili to. Více či méně přesně. To už bylo spíše téma té druhé knihy, Poselství dětí nového věku.

A  v této publikaci už mezi jednotlivými příběhy najdete i způsoby, jak se s tím vším vyrovnat, jak uctít svou zkušenost, ale nezasahovat do života druhých, nepřesvědčovat je. Tedy ve své vlastní posvátnosti lépe zpracovat svou životní zkušenost.

O autorce: Jana Štrausová působila sedmnáct let jako učitelka pražské mateřské školy; v současné době učí na prvním stupni základní školy a vede vlastní terapeutickou praxi pro děti i dospělé.  Od roku 2016 pořádá přednášky a pravidelné meditace pro děti od šesti do dvanácti let. Jako první u nás při studiu obhájila diplomovou práci na téma indigových dětí.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2022  https://eminent.cz/